Rozvíjím potenciál, nesoudím vzhled a pohybové projevy, psychomotorickou úroveň, všichni mají stejnou šanci. Proč to zmiňuji? Protože bohužel na základě vnějších projevů jsou některé děti odsouzené třeba i trpět a nevyužívat svůj plný potenciál, který tam může být i obrovský.
I letos jsme měli dva turnusy pobytů s kranio-sakrální terapií a Mind Body Studies (tedy mnou) pro děti s postižením a jejich rodiny. Tento článek jsem mohla napsat už po jiných ročnících, ale letos to se mnou nějak hodně rezonovalo, protože podobný případ jsem měla 3x.
Když je dítě v těžkém stavu, tak je často odepsané. Rodiče uvěří slovům různých odborníků, oni sami třeba v oblasti lidského organismu vzdělání nemají a učí se po cestě. (Já jsem měla základ, a navíc jsem rebel, který na konstatování, že tak to je, dá otázku, zda to někdy zkusili jinak).
Učím pohybu, uvědomění si pohybu a sebe sama náctiletého chlapce. Různé dystonické a spazmatické kroucení, velmi špatný zrak. ALE. Větší motorická kapacita než u našeho Olivera. Schválně vám ukážu Olivera asi tak v jeho 3 letech, kde by laik nepoznal, že tomu dítěti něco je. Ale jede na plnou kapacitu a té motorické moc není.
A jiné děti tu motorickou kapacitu mají, ale protože mají skoliózu, různé spazmy a třeba špatné oči, tak si všichni myslí, že smůla, že se tomu dítěti pomoci moc nedá. Jaká škoda. Když pak vidím, jak se mi dítě pod rukama rozpouští, zklidňuje, upravuje si tonus, jak objevuje a využívá zbytky svého zraku. Jak i přes skoliózu je schopné se otočit a spolupracovat a kdyby to byl malý prcek, tak bych ho během těch 5 lekcí dostala i na 4. To jsem tedy zkusila, zda by to šlo, protože jsem cítila, že ano. Šlo. Ale ty promarněné roky mu nikdo nevrátí. Rodiče za toto rozhodně nemohou.
Další malá slečna Zlatovláska, kterou jsem měla poprvé v rukách asi jako 3letou. S velkou skoliózou, se záchvaty a také více v sobě. Teď po 3 letech je usměvavá slečna, která se i s tou skoliózou pokouší o otočky, v které je i impuls jít na 4 (ruce a nohy).
Další náctiletý chlapec. Měla jsem s ním jen 3 lekce. Opět různé těžké spazmy, kterých postupně bylo méně a byly méně intenzivní. Najednou si začal hrát s hlavou, byl aktivnější.
Všechny tři děti měly něco společného a tento jev jsem pozorovala ve své praxi častěji. S objevováním sebe, začaly objevovat svět. Já to popisuji slovy, že vešly do života. Tyto děti musely do té doby docela trpět vším tím napětím, a proto neměly už sílu a energii na ten zbytek. Toto napětí, dystonie, křeče jsou občas jen o tom, že v těle je chaos a děti neví, jak si s tím poradit, a přitom tak chtějí a zkouší to. Vidím i často frustraci a zlobu, kterou mají, také apatii či odevzdání. Někdy přitom stačí chtít málo, vážit si malé změny, která někdy přinese přirozeně i změnu velkou a mít zájem o to dítko.
Tyto děti se skoliózami a něco jako dystoniemi (už nevěřím, že všechno jsou pravé dystonie), prostě různými křečemi, cvičím ráda. Ne, nemohu jim hned lusknutím prstů ulevit a změnit něco po jedné lekci trvale. ALE mohu jim ukázat, že cesta tady je a ony jsou za to vděčné, užívají si to, užívají si ten vnitřní klid, začnou se umívat, začnou si hrát s pohybem a najednou chtějí. Jsou jako houby. Začínají aktivně pozorovat svět kolem sebe a začleňovat se. Ty děti, i ty odrostlé tak moc chtějí a jsou tak moc vděčné. Jen je nikdo nechce cvičit. Ono i marketingově lépe působí dítě, které začalo chodit. Však veřejnost neřeší, zda dítě náhodou mělo tak velkou kapacitu nebo to bylo opravdu kus dobré práce. U těch těžkých stavů jsou to mikroskopické výsledky, které tak dobře nepůsobí, málokdo je pochopí. Ovšem, když ty děti vidíte, zvlášť ty náctileté, které až tak pozdě dostaly přístup, který jim pomáhá, tak pak pochopíte. Je to přesně ta situace, kterou musíte zažít, abyste pochopili. Ale věřte, že nejednou se lesknou oči mně i mamince. Jako maminka dítěte s těžkým postižením vím, jak i jen úleva, úsměv, který skoro neznají, je obrovská změna. Ve své podstatě všechny maminky si přejeme, aby naše dítě bylo šťastné a bylo mu dobře.
Každé dítě si zaslouží rozvíjet svůj potenciál a není to o tom, že to s ním nejde, jen my musíme najít způsob, aby to šlo.
MBS: O semináři NMA – vyhodnocení miminek
Michelle Turner při vyšetřování rotací
Newborn Movement Assessment jsem organizovala poprvé loni. Většina účastníků byli fyzioterapeuti. Letos to byl mix fyzioterapeutů, maminek, ale byla tam i porodní asistentka či dula. Snad i proto se otevřelo téma poškození miminek u porodu.
Jde o manipulaci s miminkem během porodu či po porodu. Jako demo jsme měli miminko, které mělo vážné polykací problémy, proto bylo na PEGu, a ukázalo se, že zřejmě u porodu miminko někdo zmáčkl hlavičku tak, že způsobil fyzické poškození. Ano, jsou situace, kdy je nutné miminko násilím vytáhnout, ale jaký by byl rozdíl, kdyby se miminko hned správně ošetřilo? Věřím, že kdyby i porodník měl v sobě tuto znalost a miminko vytahoval i rotačně, že by jistě tak moc úchopem poškozené nebylo. Maminka si toho dost zkusila, než našla pomoc. Nejvíce v tom pátrání, proč má miminko ve stavu, v jakém má, pomohla právě Michelle Turner. Také pomohla miminku poznat nové pohyby a tím dohánět vývoj. Během dvou lekcí se miminko hodně změnilo.
Na demo jsme měli také 3 zdravá miminka. Ukázalo, že tam mají opět pohybové problémy na té vnitřní úrovni (nepropojení hlavy a pánve, chybějící rotace a přenos váhy a to vše se odrazilo i v používání očí a pak vzniká bludný kruh). Byla to dítka, která se budou vyvíjet, ale tyto dysbalance by je ovlivňovaly. Nejvíce by se těchto sekundárních problémů ukázalo ve školním věku. Kde by nikoho nenapadlo, že původ problému s učením či různými bolestmi, skoliózou, nemotorností a další psychomotorické odchylky mají původ už tak brzy. Tato dítka měla tu výhodu, že jim Michelle hned mohla pomoci. Opravdu by stačily u některých miminek jedna dvě lekce. Michelle Turner už u jednodenního miminka pozná, zda je ohrožené na vývoji.
Proto jsem si uvědomila, že všechny problémy dětí s postižením nemusí mít jen neurologickou podstatu, ale kombinaci. Bylo by fajn, kdyby to uměli rozpoznat už odborníci na tom úplném začátku. Aspoň to, kdy nejde o neurologický problém, ale fyzický, třeba z důvodu porodu. Pak i intervence vypadá jinak. Jako u miminka, o kterém jsem psala. Logicky museli Vojtovku vzdát a zcela logicky se jim vývoj začal zlepšovat s kranio-sakrální terapií a Feldekraisovou metodou. Jen Michellina práce v tom výsledku byla zásadní a posunula miminko o kus dál.
Proto mě účastníci z řad odborníků prosili, abych tuto Michellinu práci dostala do nemocnic. To je můj záměr už od loňska a uvidím, zda se nám to podaří.
To, že se miminko hýbe a kouká, ještě neznamená, že se hýbe a kouká funkčně. Maminky většinou nemají obavy o vývoj u dětí do půl roku věku. Dokonce maminky, které bylu u Michelle Turner na kurzu Kognitivní zrak uměly tyto chybějící pohybové prvky vidět u miminek na demo a také rozpoznat okamžik, kdy je tam Michelle Turner svou pohybovou prací dodala.
Výše napsané platí i pro děti s postižením. Mozek se vyvíjí pohybem. Pohyb je jazykem mozku. Michelle Turner měla během 3 dní 30 lekcí s 20 dětmi. Všechny děti byly v péči fyzioterapeutů, měly rehabilitační program, a přesto se měnily během jedné lekce.
Pokud se chcete dozvědět více, pak ve dnech 13. – 14. 7. 2019 budu mít v Brně seminář pro rodiče dětí s postižením. Můžete mě nají na FB pod jménem Iveta Varmus nebo stránce MBS Feldenkraisova metoda nebo mi můžete napsat na e-mail: mbsfeldenkrais(zavináč)gmail.com
Nejsem rychlokvaška
Zjistila jsem, i když nejraději nechávám mluvit mé ruce, že asi je nutné se představit více. Už se mi několikrát stalo, a také vidím takové to virtuální kroužení kolem mne, kdy maminky řeknou, že jim sice mé psaní dávalo logiku, ale přece jen to šlo proti tomu, co jsme se učili, co se všude v rehabilitacích prezentovalo (upravím, že kvalitní fyzioterapeuti to neprezentují), že dřina, pot a slzy vedou k výsledkům.
Někteří rodiče mě berou s opatrností, také proto, že nemám vystudovanou fyzioterapii, nejsem zdravotník, že jim to také někteří podsouvají (nám dítě zničili doktoři a občas i někteří fyzio umí nadělat paseku). Jen později, když zjistí mé znalosti, tak jim přijde líto, že mě přece jen neposlouchali více nebo nedali dříve na to, co píšu.
Ani Soichiro Honda nebo Henry Ford neměli vysokoškolské vzdělání v tom, v čem nakonec uspěli. A vlastně ani Moshé Feldenkrais. Důležité je, zda se učíme, zda jsme v kontaktu s lidmi, kteří v té oblasti něco umí, zda máme vlastní postřehy a myšlenky, které mohou danou činnost rozvíjet dál. Postřehů mám více než dost a největším učitelem je můj syn.
Jak zůstat vážná a nedělat si legraci. 
Vždy jsem chtěla pracovat s miminky, s dětmi, v páté třídě jsem začala chodit do zdravotnického kroužku a každý rok u nás byly také zdravotnické soutěže. V tom samém roce jsem z tance přešla na atletiku.
Zajímala jsem se vždy a četla cokoli kolem lidského organismu. Zamýšlela jsem se nad tím, co ovlivňuje sportovní výkon. Jako v současné době přemýšlím, co skutečně vede naše jednání a rozhodování.
V 15 letech jsem se stala atletickým trenérem IV. třídy na výjimku, protože se to mohlo až od 18 let.
V 16 letech jsem z atletiky přešla na volejbal, který jsem později i učila a začala jsem se ještě více zajímat o psychologii. Také jsem měla vývojovou psychologii v rámci oboru na gymnáziu. A tak jsem už nemířila na trenéřinu, ale psychologii. Ovšem studium psychologie nebylo každému obyčejnému bez konexí za socialismu dopřáno. Byla jen má hloupost, že jsem si nezjistila, že se na FTVS dala studovat fyzioterapie, protože na medicínu jsem jít nechtěla (tam ty konexe byly) a už tehdy jsem řekla, že bych ráda pomáhala pohybem těla. I proto si dělám černý humor, že nám museli přijít do cesty porodníci, kteří přišli, aby mě osud hodil do směru, pro který jsem určená.
1990 – jsem absolvovala 14 denní psychoterapeutický výcvik pro pedagogické pracovníky
1992 – rekvalifikační kurz na fitness trenéra (byla jsem vyhlášená nejlepší u každé zkoušky včetně anatomie a fyziologie), v posilovně jsem byla jako inventář a pomáhala jsem silovým trojbojařům, jednomu kulturistovi a v Anglii jsem našla odvahu pomoci jedné mladé ženě s bolestí zad a s formováním postavy.
Našeho syna jsem si při prvním setkání 6. den po porodu zdiagnostikovala sama. Nesál, nepolykal, prázdný pohled, žádný tonus a ještě zapolohovaný na žábu, protože se jim do těch postýlek pro nedonošené děti nevešel. Velmi často se mě ptali, zda mám kurzy na bazální stimulaci a další nějaké konkrétní semináře, když mě viděli, jak k našemu synovi přistupuji, ale byla to jen má intuice a můj způsob myšlení na základě znalostí těla ze sportu a psychologie. Proto jsem si nedala vzít naději, proto jsem se rozhodovala často proti doktorům, protože mě k tomu vedlo mé chápání lidského organismu a jak čas ukázal, bylo to jen ve prospěch našeho dítěte.
Po porodu jsem musela studovat vše ohledně těla. Vojtovy knihy, orofaciálku, vše ve spojení s DMO a neurologií, fyziologií, fyzioterapií. Prošla jsem mnoha kurzy a semináři a na všechny si ani nevzpomenu. Některé kurzy má i manžel, tak se občas nedobrovolně musí zúčastnit mého brainstormingu.
Synergická reflexní terapie,
kranio-sakrální výcvik u Radka Neškrabala,
HANDLE kurzy,
SKENAR kurzy a to i u prof. Revenka.
Vojtovku jsem procvičovala i s fyzioterapeutkou, načtené a zkouknuté mám i další metody a největší znalosti mi a souvislosti mi dal 7letý výcvik Mind Body Studies – dr. Moshé Feldenkrais Heritage s Miou Segal a Leorou Gaster a Movement Lesson s Michelle Turner a rozhovory s Radkem Neškrabalem.
Mám i roční kurz pro práci s dětmi u výborných ABM a FM praktiček a lektorek Nancy Aberle a Lynn Bullock.
Orofaciálku jsem si diskutovala s dr. Bunovou a sama doplňovala o mé znalosti z MBS. Vlastně orofaciálku jsem začínala knihou od Moralese.
Oči jsem se učila nějak sama (tedy co jsem se neučila nejdříve sama), pak jsem měla příležitost absolvovat seminář s dr. Meir Schneiderem a seminář s Lynn Bullock.
Mám štěstí, že v oblasti studia těla mám ty nejlepší učitele, s kterými mohu diskutovat i své vlastní postřehy. Posouvaly mě také výborné fyzioterapeutky a fyzioterapeut našeho syna, kteří mi mé postřehy mohli okomentovat na základě jejich zkušeností, kteří mi rádi dovysvětlili i nějakou teorii.
Někdo řekl, že lidský mozek se vyvíjí mezi lidskými mozky a tak jsem ráda, s jakými vysoce kvalifikovanými odborníky jsem se setkávala a setkávám.
Chtěla jsem si dostudovat fyzioterapii, ale u nás to dálkově nejde. Zároveň vím, že nemám moc času a vím přesně, co se potřebuji naučit a co si chci dostudovat a asi by se mi nechtělo ztrácet čas něčím, co nepotřebuji, nepotřebuji být někým posouvána či někoho kopírovat. Mám své postřehy a otázky, na které hledám odpověď a se studiem něčeho konkrétního se vždy vyjeví něco dalšího a tak jsem lapena a stále studuji a studuji a hledám odborníky, kteří mi mohou pomoci se znalostmi, informacemi a zkušenostmi, které hledám.
Hodně mě zajímá nervová soustava jako taková a tím se zabývám poslední 3 roky. Začalo to tím, že jsem chtěla přijít na princip “emoční” spasticity, protože nikdo mi na to neuměl odpovědět a ani fyzioterapeuti nevěděli co s tím. (MBS FM a Movement Lesson s tím pomáhají). A od toho jsem plynule přešla k záchvatové činnosti a věřím, že najdu i neurologa, který si vyslechne mé postřehy a otestuje je.
Nejsem rychlokvaška, lidským organismem se vlastně zabývám přes 40 let.
A teď by se hodilo dát sem fotky certifikátů, že? Víte, to bych musela fotit, hodit do PC apod… A že se to dělá a je to profesionální? No, co už s tím nadělám. Byly mi dány nějaké schopnosti a nějaké mi dány nebyly a to ty prezentační. Znám toho více než jsem schopna odprezentovat a než jsem ochotná tomu věnovat čas. Věřím, že dobrá práce se dokáže šířít i organicky.
S láskou,
Iveta
PS: pár fotek s mým největším učitelem a také je tam i Mia Segal, která vyučuje Feldenkrais metodu již 60 let či Nancy Aberle.
Mosty – reference
Můj spokojený kukuč z minulého týdne naprosto vystihuje, jak skvělý týden to byl. Týden s Feldenkraisem a kraniem, náročný, ale krásný týden s Ivetkou Varmusovou a Radkem Neškrabalem, těmi nejlepšími… Ale hlavně doposud nejlepší týden za poslední čtyři roky mého „nového“ života… Dal strašně moc nejen mně, ale také mým rodičům, posunul nás všechny… Moc Ti děkujeme teto Ivetko
Pětidenní pobyt v Mostech u Jablunkova je akce, na kterou se s dětmi těšíme celý rok. Je to místo, kde má každý něco pro sebe a zároveň je s druhými – postižené dítě absolvuje intenzivní terapie, zdraví sourozenci se vyřádí s bandou dalších dětí (a ty postižené mohou ale nemusí přibrat) a prožijí si kranio. Rodiče si mohou dopřát kranio a aspoň na chvíli vypnout a nemyslet na to, jestli jejich děti zrovna něco nepotřebují. Během dne mají možnost procházek, výletů a vrací se na skvělé jídlo. Vzájemně si můžeme poradit, probrat jakékoliv téma a přitom se na nás nikdo nedívá skrz prsty. Jsme všichni na jedné lodi.
Pro mě jsou Mosty místem duševní očisty a dobití baterek…pro děti zase místem plným her a zážitků.
ahoj Ivi, X sa mi zda uplne super po minulom tyzdni v mostech diiik moc !!!!
aj lepsie stoji- neboji sa sam pri stene,pri chladnicke, pridrziava sa,ale ked pada tak to vie vyrovnat. aj fyzioterapeutka ho dnes na bobath pochvalila,ze je super,ze ziadne napnute nohy,aj ze si nakrocil pekne pri cviceni
som jej povedala ze sme boli na intenzivke kraniosakralna + feldenkrais
aj X pristup k cviceniu bol u nej lepsie, lebo vies ze X ked nemusi tak by necvicil a radsej pofrfle
Mosty….
Keď niekde sme s Filipkom na pobyte, tak sa vždy tešíme dom.
No z Mostov sa mi zakaždým nechce ísť. Vždy som smutná, že je koniec.
Som ti chcela ešte písať ale som večer nestihla…ešte raz poďakovať, že sme sa mali všetci veľmi dobre a bolo to pre nás obohacujúce vo viacerých smeroch. Sme veľmi radi, že sme poznali toľko dobrých ľudí a ďalších krásnych nevinných čistých bytostí…našich detí Ďakujem naozaj, že to všetko robíš aj keď je to určite náročné.
Jeden verbální, kdy jsme se viděli po roce, že mezitím jsem jim nemohla nabídnout termín, ale byli i na lekcích s Michelle.
B. ve školním roce tak moc chválili, že je aktivní (předtím to byla ta holčička “v koutě”, zavřená sama do sebe, tedy ona se už otevírala před Mosty, ale po nich se to zřejmě rozjelo ještě více.)
mosty byly super. manzel rikal.ze to misto bylo fakt krasne a ze uplne citil jak Katka pracovala Jsem taky rada.zes me vzala na cviceni a ze vim ze to pro deti je hodne narocne (verbální reference byla delší a těší se na další ročník)
verbální: fyzioterapeut si pochvaloval, jak je dítě se skoliozou „srovnané“, že se mu lépe hýbe hlava, ramena.
Hodně bylo těch verbálních referencí. Jen si to vše nepamatuji. Závěr vždy byl, že děkují a chtějí jet opět.
Po minulém článku jsem dostala spoustu žádostí o pobyt na Mostech. Tento pobyt je součást takového toho “léčebného” procesu dětí, které se u mně učí. Ta má vize je, aby celá rodina nějak na sobě pracovala a vlastně dohromady s dalšími rodinami se tato práce posiluje. Není v mých možnostech dopřát tento pobyt ani všem v mé praxi. Vždy to vybírám dle potřeb dětí.
Možná do budoucna vytvořím a zajistím více takových pobytů. Cítím, že by to bylo prospěšné. V tomto okamžiku jsou to tedy jen ty dva turnusy pro mé žáčky a studenty. (MBS Feldenkrais metoda je učení pohybem, proto nemám pacienty a klienty)
Co jsou to Mosty?
“Nejlepší týden za poslední čtyři roky”, jak mi napsala jedna rodina. Někteří rodiče už zaslechli a tak vysvětlím, co to ty Mosty jsou. Mosty jsou pobyty pro děti s postižením a jejich rodiny v Mostech u Jablunkova. Děti mají každý den u Radka Neškrabala kranio-sakrální terapii a u mě MBS Feldenkrais lekci. Sourozenci a rodiče kranio-sakrální terapii u Katky Neškrabalové a mezitím si užívají prostředí, ostatních, jezdí na výlety. Děti si hrají, vymýšlejí hry. Všichni dobíjejí baterky.
Benefitem pro rodiny také je, když vidí, jak si se stejnou situací, kdy máme dítě s nějakou tou výzvou, vypořádává někdo jiný. Stalo se, že si tak jeden sourozenec uvědomil, jak vlastně málo myslí na svého sourozence na vozíčku, jak se asi musí cítit odstrčený, protože v jiné rodině to dítko na vozíčku bylo v rodině plně začleněné. Toto jsou všechno léčivé procesy pro rodinu i pro děti s výzvami. Mým cílem je, aby se pomáhalo celé rodině a ukazuje se, že toto je cesta, že to opravdu funguje.
Most je věc, která převádí lidi přes překážku, věc, která spojuje dvě místa. Jak symbolické pro ty naše pobyty.
Historie těchto pobytů začínala trochu jiným záměrem.
V roce 2015 jsem si říkala, že by bylo fajn zkusit kranio-sakrální terapii ve dvou terapeutech jako to dělají v Upledger Institutu. Tak jsem domluvila tehdy dva nejzkušenější kranio – sakrální terapeuty, zeptala se rodičů, kdo by měl zájem (ano, opět mi někteří věřili :-)) a šla jsem tedy hledat místo, které bych měla blízko a bylo v přírodě. Přece jen, když pomáháme dětem, tak ten hutnický vzduch není značka ideál. Chtěla jsem něco příjemného. Tehdy to bylo tak, že jsem zajišťovala jen prostory na terapie a ubytování terapeutů a rodiče si měli najít ubytování sami. Ale nakonec se všichni rozhodli pro ten samý penzion.
Tehdy to byla spíše maminka + dítě. Jen maminkám společný pobyt vyhovoval a další rok přijeli už i sourozenci, nějaká babička či tatínek. V druhém ročníku už byla pro děti kranio-sakrální terapie v kombinaci s MBS Feldenkraisovou metodou. A i první maminky si dávaly 2 lekce kranio-sakrální terapie pro sebe, protože i my rodiče potřebuje vyladit organismus, zrelaxovat. A když se my cítíme dobře, tak se cítí dobře i naše dítko. Občas měl terapii i sourozenec, protože rodinu vnímám jako systém a zlepšení kteréhokoli prvku systému ho pomáhá napravit. Sourozenců už bylo hodně, krásně si ty děti k sobě sedly a tak to bylo zároveň jako malý tabor, kde se vymýšlely hry a hlavně brali mezi sebe i své sourozence s jakýmkoli neuro problémem či stavem. Krásné pozorovat.
III. ročník měl už turnusy dva. A už to bylo hodně o celých rodinách. Oba kranio-sakrální terapeuti vytíženi maximálně. Ošetření si dávali všichni členové rodin, dětí jsme tam měli jako smetí a opět to byl malý tábor. Velké překvapení pro mě bylo, jak zdraví sourozenci chtěli také kranio terapie, jak si o ně říkali. A aby si dítě ve věku 6 -12 let samo dobrovolně lehlo na 50 minut na stůl? Potvrzení toho, že to pomáhá. A jako i roky předtím, tak si všichni pobyt pochvalovali. Prostředí krásné, domácí kuchyně, maminky si odpočinuly, protože čím více dětí, tím je to vše jednodušší. Text pokračuje pod fotkami.
Letos tedy proběhl už IV. ročník, kde byl jeden turnus “starých známých” a snad i proto vzniklo dostatečně bezpečné prostředí pro to, aby děti zpracovávaly větší výzvy, což byly vývzvy třeba i pro mě. Ale nakonec dětí s tím nejtěžším stavem, které jsme znali z minulých ročníků se neskutečně zlepšily během toho týdne. Byly vnímavé, usměvavé, chtěly komunikovat. Krása.
Druhý turnus byl spíše o celých rodinách a tam jsem měla možnot vidět ten rozdíl a zase jinou dynamiku celé skupiny. Jak i manželé najedou hledali cestu k sobě, že nechtějí mít v hlavě jen děti. Je spousta věcí, které se ani popsat nedají nebo já to neumím. Ty pocity a emoce jsou asi i nepřenosné. To vše mě navedlo k tomu, že přemýšlím, jak ty pobyty vylepšit, aby si ještě více všichni mohl dobít baterky.
Text pokračuje pod fotkami.
Zítra dám dohromady reakce, které mi přišly po těch pobytech, možná, že to někdo z rodičů vystihne lépe.
K té pohodě a příjemnému pocitu všech zúčastněných pomáhá i Penzion u Skiareálu. Tam je to snad správně i podle feng shui. Z jedné strany kopec, z druhé potok. Majitelé jsou úžasní, myslím, že se s nimi každý cítí jako s rodinou. A tak se opět těšíme s Radkem a Katkou Neškrabalovými na další ročník, který bude mít opět dva turnusy.
Pro reference klikněte sem.
Jak věděli, že mají jít na Michelle Turner?
Nejčastější dotaz od rodiny a přátel mimo svět dětí s postižením. Přece jen tato metoda v ČR nebyla.
Má odpověď byla, že určitá skupina rodičů dětí s postižením ví, že mám znalosti, které mi pomáhají rozlišovat a vybírat, co je pro tyto děti dobré a efektivní a věří mi.
Michelle Turner je autorka Movement Lesson (můžete si přečíst zde), kde pracuje především s procesy týkající se gravitace. Ale vše vlastně s principy Feldenkrais metody, v které dostala ten základ ohledně znalostí a souvislostí fungování lidského organismu, což je práce s pohybem a jeho rozvojem. Později vyvinula vlastní metodu. Dávala si otázky, které si nikdo před ní nedal, hledala odpovědi, testovala svou teorii a dnes ji vyučuje po celém světě a přednáší na kongresech týkajících se pohybu a rozumových dovedností.
Michelle, její příběh a práci jsem vlastně znala jen z webovek a youtube. Její práce mi dávala smysl, i když jsem si původně myslela, že je to čistý Feldenkrais, jen jsem vnímala, že její ruce jsou trochu jiné. A měla krásné výsledky s dětmi.
A tak jsem Michelle napsala, zda by byla ochotna přijet i do Evropy, kde do té doby nebyla. Později přednášela na kongresu v Oxfordu. Michelle odepsala, že ano a dala nám termín za rok a půl. Já jsem Michellinu práci, videa představila maminkám a určitá skupina maminek spíše uvěřila mé soudnosti. Ano, občas mě přepadl pocit zodpovědnosti, že to není legrace dát 30.000,- Kč za 10 lekcí (žije v Arizoně, takže letenky drahé), co když se pletu, ale zároveň jsem cítila, že ne.
Michelle a její práce předčily jakékoli očekávání kohokoli z nás. Byla tady 14 dní a odcvičila 100 lekcí s dětmi. Už během prvního týdne na základě ohlasů maminek se začaly hlásit další maminky, jestli přece jen někdo nevypadl. Maminky, které pro své děti lekce měly, chtěly další dokoupit. Její znalosti a zkušenosti jsou obrovské. Vedle ní jsem poznala, že jestli jsem byla dobrá na zrak, že mám co dohánět, naučila jsem se, jak bezpečně poznám, kdy dítě opravdu stojí, opravdu chodí, opravdu sedí. Ne, každé stojící dítě stojí, ne každé trochu chodící dítě chodí. Často visí a jen střídá nohy. Naučila jsem se to nejen rozpoznávat, ale naučila jsem se s tím také pracovat a už jsem několika dětem se stojem a chůzí pomohla. Uvědomila jsem si, že toho znám hodně, že jdu vlastně stejným směrem jako ona, že mi ještě k určitému poznání chybí více praxe, ale tu jsem doháněla po jejím boku u 95 lekcí z těch 100.
Také nás tehdy zaškolila na téma dotek a práce s pánví, hrudníkem a končetinami. Polovinu semináře tvořili rodiče, polovinu fyzioterapeuti. Zkušení dětští fyzioterapeuti byli z Michelle a z její metody, která přinesla opravdu něco, co tady nebylo, nadšení. Děkovali mi, že jim to otevřelo nové obzory pro práci s dětmi a už se dětí dotýkali jinak. Velmi mě to potěšilo i proto, že mi potvrdili, že opravdu ten dětský organismus znám dobře natolik, abych poznala, co pomůže či chybí v rehabilitačním procesu.
Včera jsme skončili v Ostravě další seminář. Tentokrát na práci s miminky. Po velkém úspěchu z podzimu, o který jsem neměla čas se podělit, se to nějak přirozeně rozneslo a už se začali ozývat zájemci, především z řad fyzioterapeutů na další seminář. Dokonce mě “tlačili”, kdy už budou informace ohledně semináře, kdy se už mohou přihlásit.
Seminář Newborn Movement Assessment se naplnil velmi rychle a to především fyzioterapeuty z ČR a SR, také Feldenrais a Anat Baniel praktiky, rodiči. Fyzioterapeuti už měli její práci nakoukanou z internetu a tak věděli, že tuto výjimečnou příležitost si nemohou nechat ujít, dokonce jsem musela zájemce odmítat. On byl skoro naplněný ještě před vytvořením FB události.
O semináři a reakcích účastníků napíšu v následujících dnech, protože si zaslouží samostatný článek. A ano, tento příspěvek je takový chlubící, ale každý z nás máme radost, když se nám něco podaří.
Jak posílit konkrétní svaly?
Rodiče dětí s postižením často slyší, že jejich dítě má nějaký sval silnější a jiný zase slabší a tak je nutné posílit ten slabší sval. A jak to udělat, aby to bylo efektní?
Už slyším, jak ti, co mě znají, si říkají „Iveta, MBS Feldenkrais praktik bude posilovat nějaké svaly?“.
Ne, nebude. Silné a slabé svaly jsou podle toho, jak se hýbeme, jak se hýbou naše děti. Pohyb je nadřazený svalům.
Lepší organizací pohybu dosáhneme lepšího zapojování svalů. A organizace pohybu je záležitostí nervové soustavy. Pomalý, vědomý pohyb ve variacích ovlivňuje nervovou soustavu. Jinými slovy pohyb je jazykem mozku.
Pokud to chcete zažít, prožít, pochopit, pak doporučuji individuální lekci nebo skupinovou u kteréhokoli Feldenkrais praktika.
A pokud se mnou, tak na podzim v Jihlavě.
TATÍNKU, JÁ STOJÍM!
V tomto článku popíšu dva případy, v kterých si děti zlepšily stoj s MBS Feldenkrais metodou. Také popíšu to, že není dítě jako dítě, že se stoj nemusí učit jen ve stoje, že občas je problém jinde. Nejdříve dám reference a v závěru, jak jsem s dětmi pracovala a v čem se lišily.
Tělo a mysl nejde odpojit. Vše je pohyb, i myšlení, a proto kromě motorické dovednosti si všimněte, co referovala maminka o myšlení, o tom jak její dítě nově zvládlo situaci.
6ti leté dítě poprvé samo udělalo podřep, což je velmi náročná činnost a poprvé nepožádalo maminku o pomoc, ale rozhodlo se situaci řešit samo. Takto vypadají změny po FM. A mohou přijít i měsíc po nějaké intenzivce.
„… toto ti musim napisat: X. sa uci trochu po byte s 3-bodovymi barlickami. Dnes siel popri stene s madlom, a s niecim sa tam na stene hral (ma tam take skrinky na otvaranie,chyti sa madla,a druhou rukou moze otvarat skrinku). Barlicku mal nejako postavenu-no a spadla mu. Takze sa musel dat do podrepu, a druhou rukou sa drzat,a 1 rukou dvihat tu barlicku. Stala som blizko,keby padal ze ho chytim. No ale to bola paradna podivana. 3-bodova barlicka ma dole tie 3 nozicky, takze on si ju chytil za 1 z 3 noh, a potom ju musel nejako vo vzduchu obratit a druhou rukou sa drzat madla aby nespadol. Zapichol si ju jemne o brucho, oprel o madlo, aj mu spadla 1x,ale bol uzasny – vobec sa nezacal hnevat ani kricat pomoz mi ,bol uplne perfektny ako si to sam v tej hlavicke naplanoval ako ju otacat ,kedze ju naopak zdvihal,a potreboval chytit rucku barlicky, a pritom sam nespadnut,a postavit ju,chytit sa a ist dalej, no paradny bol tak sa tešim aky je šikovny “
A druhá zpětná vazba:
“Ahoj Ivetko, F. (manžel) takhle nasel vcera X, jak stoji u postele.povidal podivej tatinku ja stojim.jak ma krasne natazene nohy.to je super.dekujem ti.”
Obě děti se učí stát, chodit. To první. To první potřebuje dostat rovnováhu, naučit se s ní pracovat, síla zespodu mu jde. Rovnováhu jsem zlepšovala při naší poslední intenzivce především v sedě. Asi si teď říkáte “Rovnováhu v sedě a dítě si to přenese do stoje?!” Divné? Ne není, tak to je. Dokonce i maminka si všimla, že v sedě začíná balancovat. Líbilo se mi, když si toho všimla a hned se mě ptala, zda já taky.
To druhé, je úplně jiný případ. To, nevědělo, že má nohy. Dítě, které když postavíte a dáte mu oporu, tak bude střídat nohy, ale skutečně nechodilo a skutečně nestálo. Toto je nutné umět rozlišit, protože dle toho se nastaví ten správný učební process (nebo fyzioterapeutický, pokud jde o fyzioterapii).
Je možné, aby dítě, které s oporou stojí nebo nějak přejde, aniž by vědělo, že má nohy? Ano, je to možné, ale aby se dítě mohlo skutečně postavit a skutečně chodit, potřebuje sílu zespodu a potřebuje vědět o svých nohách. Při poslední intenzivce jsem zjistila, že dítě vůbec nevědělo o svých nohách. Maminka potvrdila, že to slyšeli už u fyzioterapeuta a i kranio-sakrálního terapeuta. No, když to řekl kranio a zatím to nespojil, tak jsem si říkala, co já s tím, jestli se mi povede tam to povědomí dostat. Povedlo, protože už během intenzivky se dítě začalo častěji a častěji stavět samo. SAMO, protože tak se to děje po MBS Feldenkraisově metodě. A není nad to, když to dítě řekne samo rodičům, že stojí. Dítě jsem učila tu podstatu v sedě a dokonce i přes ruce. Dva motoricky podobné stavy a každý měl ten chybějící dílek jinde.
Učte děti nové věci na úrovni, kde jsou schopné se nové dovednosti naučit. I prof. Kolář dá sportovce do nižších poloh, pokud je chce něco naučit. Nějaký detail zakomponovat.
Pokud se chcete dozvědět o Feldenkraisově metodě více, tak navštivte Feldenkrais praktiky (bohužel jen Praha a Třinec) nebo se můžete také zúčastnit mých MBS Feldenkrais seminářů pro rodiče dětí s postižením. Toto není metoda, která se dá načíst nebo technicky zaškolit. Toto je metoda, kterou je nutné zažít a prožít.
Nejbližší možnost základních seminářů je Jihlava 28. – 29. 9. 2018. Pozvánka zde.
Proč jsem vytvořila semináře pro rodiče zde
O cyklu seminářů zde.
Pro reference klikněte na štítek reference vpravo. Měla bych je častěji doplňovat.
Další info o MBS Feldenkraisov metodě na facebooku.
FB stránka MBS Feldenkraisova metoda
kliknutím přejdete na FB stránku
FB skupina pro rodiče dětí s postižením: Feldenkrais pro děti ČR a SR kliknutím přejdete na skupinu
O řeči poprvé
Tento týden jsme měly s maminkami diskuzi na téma řeč, v kolika letech se komu které dítě rozmluvilo apod…, že někomu to šlo dohromady s jemnou motorikou, že někdo má jemnou motoriku a nemluví, jiné mluví a jemnou motoriku nemá, probíraly jsme různé kombinace.
Jsou děti a platí i u zdravých, že začnou mluvit později, ale již ve víceslovném spojení či ve větách. Důvodů, proč děti s neurologickými problémy nemluví nebo třeba špatně je více. Kliničtí logopedové jsou velmi šikovní, koukají i na souvislost jako je sluch nebo sání, dýchání v kojeneckém věku, protože to vše může ovlivnit řeč.
Řeč a její předstupně zlepšují i různé formy Feldenkrais metody, aniž by metoda přímo musela pracovat s pusou. Tak jsem se začala zamýšlet a je to docela logické.
Příroda je chytrá a ví, proč náš vývoj zvolila, jak zvolila a jak my naší pohodlností, byznysem či jinými důvody tento vývoj brzdíme a komplikujeme (různé „nezbytné pomůcky a vychytávky“ – lehátka, sedátka pro miminka, později odrážedla). Pohyb je život. Vše je pohyb. Řeč začíná u sání. Ale opravdu jen u něj? Tělo je celek, a když se něco nehýbe, tak řetězově vzniká problém někde jinde. Například i oči mohou mít na pusu vliv. A je rozdíl, jak se aktivují oči při sání z prsů a jak při pití z lahve. To samé platí pro jazyk a vlastně celé tělo. Myšlení je také pohyb. Co spoustě dnešních dětí chybí je pohyb a je skvělé, že si to zároveň některé maminky i budoucí už uvědomují, aniž by možná věděly, jak velký vliv to má nervovou soustavu a pozdější vývoj, že se občas s nedostatkem kojeneckého pohybu setkají rodiče až ve škole. Těmito náhodnými pohyby, kterými miminko objevuje svět a sebe samo, rozvíjí a buduje svou nervovou soustavu, všechny složky – vnímání, emoce, myšlení, senzoriku včetně kinestézie. To vše může ovlivnit také řeč. Na doplnění tohoto základního, náhodného pohybu u dětí s postižením pracuje Feldenkrais metoda a to je důvod, proč se dětem jakkoli zlepšuje řeč. U někoho rychleji, u někoho pomaleji, jednotlivé stupně se nepřeskakují a každý se rozvíjí dle svého momentálního potenciálu.
Některé děti začnou svou první hatmatilku, kdy místo čaj řeknou aj a začínají různé zvuky používat smysluplně a vědomě.
Jiné děti z jednoslovného projevu přechází na více slov až věty. A postupně využívají nové obraty, začínají lépe rozumět a tím opět více využívat řeč.
Když si dítě uvědomí, že se něco naučilo, když něco nového pozná, tak to s radostí využívá.
Má vlastní zkušenost je taková, že mé dítě mívalo dvě zvukové polohy – libost a nelibost. Teď je jeho škála mnohem širší. Něco, co opravdu nemá rád, ale ví, že to podstoupit musí, většinou v nemocnicích, tak reaguje „ble“, někdy to tak ohodnotí poté, co něco nepříjemného zvládnul. Umí i „ne“ nebo něco tomu „ne“ velmi podobné a to většinou v situaci, kdy jde tatínek do práce nebo jeden z nás o víkendu do obchodu a on chce jít také, takže vlastně nechce, abychom šli. Má zvuky, které používá, když si myslí, že ho nevnímáme a on se naštvaně dožaduje pozornosti. To je vždy pak dobré mu vysvětlit, že ho slyšíme, vnímáme, ale potřebujeme něco dodělat a pak… Někdy vyloženě „mluví“ a povídá a povídá. Samozřejmě ani slovo, ale když se ho zeptáte, zda mluví, tak se usměje a je rád, že jsme to poznali. Ano, dokáže vyjádřit i „nemluv na mě“, „vím, že máš pravdu, ale nechci to poslouchat“, kdy se např. rozčiluje, že jede odněkud domů, když nechce a já mu připomenu, že jsem ho na to upozornila, že jedeme domů. Konkrétní zvuk pro „já taky, jsem tady“. Zvuky, kterými mi povídá, něco smutného. Škálu má docela širokou. A vždy říkám, že pokud se něco může naučit naše dítě, tak jiné o to spíše.
Tak takové malé zamyšlení, proč Feldenkrais metoda může pomoci a pomáhá s řečí. Nevyulučuji, že se k tématu ještě někdy vrátím.
Pokud byste Feldenkrais metodu chtěli poznat více, tak se podívejte do Akcí, zda probíhá nějaký seminář. Samozřejmě se můžete objednat i na lekce přímo ke mně, ale pracuji omezeně a již mám stálé žáčky, tak ne vždy mohu poptávku uspokojit.
Pozn.: Jsou i různé specifické syndromy genetické zátěže a zde nemohu s takovou jistotou napsat, že výše zmíněné platí i pro ně, pokud jde o řeč.
Na hlavu, do pusy ne!
Má vaše dítě problémy s dotekem na hlavě, obličeji či v ústech? Je pro vás problém třeba i vyčistit zuby? Nedaří se vám plnit úkoly z orofaciálky? Tak čtěte, protože jsem si tím prošla.
Nebudu se teď zabývat tím, proč tomu tak je. Příčinu to má. Ale ráda bych napsala pár vět k tomu, že tento problém řešitelný je.
Také jsem si tím prošla, a když jsem dělala baby masáž našemu miminku, tak dotek na hlavě či ouškách byl skoro nemožný. Šlo vidět, že to naše miminko, v té době minimálně reagující, to nemělo rádo. V knize o baby masážích jsem se dočetla, že zdravá miminka si přímo libují v masáži oušek a hlazení hlavičky, ale tak to naše jsem respektovala a masáže přizpůsobila. Nějak se nám dařilo aspoň pracovat s pusinkou, abychom Oliverka dostali ze sondy či vyčistit zoubky.
Ve dvou letech přišel větší zlom a to přístupem HANDLE. Ovšem, stále náš Oliverek netoleroval vlastní dotek, netoleroval, aby se dotknul tváře či si dal prst do pusy. Někdo si řekne, proč to učit ve dvou letech, ale je to důležité.
Pak jsme v 5ti letech začali koketovat s Feldenkrais metodou a já jsem se o to rok snažila s menším pokrokem. Ve svém prvním roce MBS studia jsem vzala našeho Oliverka na jeden segment a má učitelka Mia Segal naučila Oliverka během 30ti minut dotýkat se a tolerovat dotek na tváři a také dát si prsty do pusy a nejen to, dokonce si sát palec. Pochopila jsem, že s MBS FM se dá dokázat nemožné a teď jen něco podobného dokázat také ve vlastní praxi.
Příležitost jsem dostala tento týden, kdy jsem pracovala s 8letými dvojčaty, která dotek na obličeji či na hlavě moc netolerovala, tak jako ani čištění zubů. Podařilo se mi během pár minut, že tolerovali práci v puse s logopedickou pomůckou. Ono to zase tak jednoduché u jednoho chlapce nebylo, viděla jsem ten šílený strach, na kterém jsem nejdříve musela zapracovat (všechna ta traumata ze zdravotnického prostředí se dala číst v očích), ale i přesto to šlo velmi rychle. Přiznám se, že jsem ani na chvíli nezapochybovala, že se to nepovede.
Jenže dá se říci, že v MBS FM jde něco rychle? Ano i ne. S hlavou jsem po 5ti minutách pracovala v každé lekci celý týden.
Spoustu věcí můžeme u našich dětí zlepšit, jen musíme vědět, jak oslovit nervovou soustavu, najít ten správný způsob pro naše dítě. A pokud jste už vyzkoušeli vše a bez výsledků, tak zkuste ještě Feldenkrais metodu nebo jakýkoli podobný či přímo na této metodě založený přístup. Nebo přijďte na MBS seminář zaměřený na tuto oblast, který se bude konat přístí rok. Přesné termíny zatím známé nejsou.