Rozvíjím potenciál, nesoudím vzhled a pohybové projevy, psychomotorickou úroveň, všichni mají stejnou šanci. Proč to zmiňuji? Protože bohužel na základě vnějších projevů jsou některé děti odsouzené třeba i trpět a nevyužívat svůj plný potenciál, který tam může být i obrovský.
I letos jsme měli dva turnusy pobytů s kranio-sakrální terapií a Mind Body Studies (tedy mnou) pro děti s postižením a jejich rodiny. Tento článek jsem mohla napsat už po jiných ročnících, ale letos to se mnou nějak hodně rezonovalo, protože podobný případ jsem měla 3x.
Když je dítě v těžkém stavu, tak je často odepsané. Rodiče uvěří slovům různých odborníků, oni sami třeba v oblasti lidského organismu vzdělání nemají a učí se po cestě. (Já jsem měla základ, a navíc jsem rebel, který na konstatování, že tak to je, dá otázku, zda to někdy zkusili jinak).
Učím pohybu, uvědomění si pohybu a sebe sama náctiletého chlapce. Různé dystonické a spazmatické kroucení, velmi špatný zrak. ALE. Větší motorická kapacita než u našeho Olivera. Schválně vám ukážu Olivera asi tak v jeho 3 letech, kde by laik nepoznal, že tomu dítěti něco je. Ale jede na plnou kapacitu a té motorické moc není.
A jiné děti tu motorickou kapacitu mají, ale protože mají skoliózu, různé spazmy a třeba špatné oči, tak si všichni myslí, že smůla, že se tomu dítěti pomoci moc nedá. Jaká škoda. Když pak vidím, jak se mi dítě pod rukama rozpouští, zklidňuje, upravuje si tonus, jak objevuje a využívá zbytky svého zraku. Jak i přes skoliózu je schopné se otočit a spolupracovat a kdyby to byl malý prcek, tak bych ho během těch 5 lekcí dostala i na 4. To jsem tedy zkusila, zda by to šlo, protože jsem cítila, že ano. Šlo. Ale ty promarněné roky mu nikdo nevrátí. Rodiče za toto rozhodně nemohou.
Další malá slečna Zlatovláska, kterou jsem měla poprvé v rukách asi jako 3letou. S velkou skoliózou, se záchvaty a také více v sobě. Teď po 3 letech je usměvavá slečna, která se i s tou skoliózou pokouší o otočky, v které je i impuls jít na 4 (ruce a nohy).
Další náctiletý chlapec. Měla jsem s ním jen 3 lekce. Opět různé těžké spazmy, kterých postupně bylo méně a byly méně intenzivní. Najednou si začal hrát s hlavou, byl aktivnější.
Všechny tři děti měly něco společného a tento jev jsem pozorovala ve své praxi častěji. S objevováním sebe, začaly objevovat svět. Já to popisuji slovy, že vešly do života. Tyto děti musely do té doby docela trpět vším tím napětím, a proto neměly už sílu a energii na ten zbytek. Toto napětí, dystonie, křeče jsou občas jen o tom, že v těle je chaos a děti neví, jak si s tím poradit, a přitom tak chtějí a zkouší to. Vidím i často frustraci a zlobu, kterou mají, také apatii či odevzdání. Někdy přitom stačí chtít málo, vážit si malé změny, která někdy přinese přirozeně i změnu velkou a mít zájem o to dítko.
Tyto děti se skoliózami a něco jako dystoniemi (už nevěřím, že všechno jsou pravé dystonie), prostě různými křečemi, cvičím ráda. Ne, nemohu jim hned lusknutím prstů ulevit a změnit něco po jedné lekci trvale. ALE mohu jim ukázat, že cesta tady je a ony jsou za to vděčné, užívají si to, užívají si ten vnitřní klid, začnou se umívat, začnou si hrát s pohybem a najednou chtějí. Jsou jako houby. Začínají aktivně pozorovat svět kolem sebe a začleňovat se. Ty děti, i ty odrostlé tak moc chtějí a jsou tak moc vděčné. Jen je nikdo nechce cvičit. Ono i marketingově lépe působí dítě, které začalo chodit. Však veřejnost neřeší, zda dítě náhodou mělo tak velkou kapacitu nebo to bylo opravdu kus dobré práce. U těch těžkých stavů jsou to mikroskopické výsledky, které tak dobře nepůsobí, málokdo je pochopí. Ovšem, když ty děti vidíte, zvlášť ty náctileté, které až tak pozdě dostaly přístup, který jim pomáhá, tak pak pochopíte. Je to přesně ta situace, kterou musíte zažít, abyste pochopili. Ale věřte, že nejednou se lesknou oči mně i mamince. Jako maminka dítěte s těžkým postižením vím, jak i jen úleva, úsměv, který skoro neznají, je obrovská změna. Ve své podstatě všechny maminky si přejeme, aby naše dítě bylo šťastné a bylo mu dobře.
Každé dítě si zaslouží rozvíjet svůj potenciál a není to o tom, že to s ním nejde, jen my musíme najít způsob, aby to šlo.
Archiv rubriky: Články
Nejsem rychlokvaška
Zjistila jsem, i když nejraději nechávám mluvit mé ruce, že asi je nutné se představit více. Už se mi několikrát stalo, a také vidím takové to virtuální kroužení kolem mne, kdy maminky řeknou, že jim sice mé psaní dávalo logiku, ale přece jen to šlo proti tomu, co jsme se učili, co se všude v rehabilitacích prezentovalo (upravím, že kvalitní fyzioterapeuti to neprezentují), že dřina, pot a slzy vedou k výsledkům.
Někteří rodiče mě berou s opatrností, také proto, že nemám vystudovanou fyzioterapii, nejsem zdravotník, že jim to také někteří podsouvají (nám dítě zničili doktoři a občas i někteří fyzio umí nadělat paseku). Jen později, když zjistí mé znalosti, tak jim přijde líto, že mě přece jen neposlouchali více nebo nedali dříve na to, co píšu.
Ani Soichiro Honda nebo Henry Ford neměli vysokoškolské vzdělání v tom, v čem nakonec uspěli. A vlastně ani Moshé Feldenkrais. Důležité je, zda se učíme, zda jsme v kontaktu s lidmi, kteří v té oblasti něco umí, zda máme vlastní postřehy a myšlenky, které mohou danou činnost rozvíjet dál. Postřehů mám více než dost a největším učitelem je můj syn.
Jak zůstat vážná a nedělat si legraci. 
Vždy jsem chtěla pracovat s miminky, s dětmi, v páté třídě jsem začala chodit do zdravotnického kroužku a každý rok u nás byly také zdravotnické soutěže. V tom samém roce jsem z tance přešla na atletiku.
Zajímala jsem se vždy a četla cokoli kolem lidského organismu. Zamýšlela jsem se nad tím, co ovlivňuje sportovní výkon. Jako v současné době přemýšlím, co skutečně vede naše jednání a rozhodování.
V 15 letech jsem se stala atletickým trenérem IV. třídy na výjimku, protože se to mohlo až od 18 let.
V 16 letech jsem z atletiky přešla na volejbal, který jsem později i učila a začala jsem se ještě více zajímat o psychologii. Také jsem měla vývojovou psychologii v rámci oboru na gymnáziu. A tak jsem už nemířila na trenéřinu, ale psychologii. Ovšem studium psychologie nebylo každému obyčejnému bez konexí za socialismu dopřáno. Byla jen má hloupost, že jsem si nezjistila, že se na FTVS dala studovat fyzioterapie, protože na medicínu jsem jít nechtěla (tam ty konexe byly) a už tehdy jsem řekla, že bych ráda pomáhala pohybem těla. I proto si dělám černý humor, že nám museli přijít do cesty porodníci, kteří přišli, aby mě osud hodil do směru, pro který jsem určená.
1990 – jsem absolvovala 14 denní psychoterapeutický výcvik pro pedagogické pracovníky
1992 – rekvalifikační kurz na fitness trenéra (byla jsem vyhlášená nejlepší u každé zkoušky včetně anatomie a fyziologie), v posilovně jsem byla jako inventář a pomáhala jsem silovým trojbojařům, jednomu kulturistovi a v Anglii jsem našla odvahu pomoci jedné mladé ženě s bolestí zad a s formováním postavy.
Našeho syna jsem si při prvním setkání 6. den po porodu zdiagnostikovala sama. Nesál, nepolykal, prázdný pohled, žádný tonus a ještě zapolohovaný na žábu, protože se jim do těch postýlek pro nedonošené děti nevešel. Velmi často se mě ptali, zda mám kurzy na bazální stimulaci a další nějaké konkrétní semináře, když mě viděli, jak k našemu synovi přistupuji, ale byla to jen má intuice a můj způsob myšlení na základě znalostí těla ze sportu a psychologie. Proto jsem si nedala vzít naději, proto jsem se rozhodovala často proti doktorům, protože mě k tomu vedlo mé chápání lidského organismu a jak čas ukázal, bylo to jen ve prospěch našeho dítěte.
Po porodu jsem musela studovat vše ohledně těla. Vojtovy knihy, orofaciálku, vše ve spojení s DMO a neurologií, fyziologií, fyzioterapií. Prošla jsem mnoha kurzy a semináři a na všechny si ani nevzpomenu. Některé kurzy má i manžel, tak se občas nedobrovolně musí zúčastnit mého brainstormingu.
Synergická reflexní terapie,
kranio-sakrální výcvik u Radka Neškrabala,
HANDLE kurzy,
SKENAR kurzy a to i u prof. Revenka.
Vojtovku jsem procvičovala i s fyzioterapeutkou, načtené a zkouknuté mám i další metody a největší znalosti mi a souvislosti mi dal 7letý výcvik Mind Body Studies – dr. Moshé Feldenkrais Heritage s Miou Segal a Leorou Gaster a Movement Lesson s Michelle Turner a rozhovory s Radkem Neškrabalem.
Mám i roční kurz pro práci s dětmi u výborných ABM a FM praktiček a lektorek Nancy Aberle a Lynn Bullock.
Orofaciálku jsem si diskutovala s dr. Bunovou a sama doplňovala o mé znalosti z MBS. Vlastně orofaciálku jsem začínala knihou od Moralese.
Oči jsem se učila nějak sama (tedy co jsem se neučila nejdříve sama), pak jsem měla příležitost absolvovat seminář s dr. Meir Schneiderem a seminář s Lynn Bullock.
Mám štěstí, že v oblasti studia těla mám ty nejlepší učitele, s kterými mohu diskutovat i své vlastní postřehy. Posouvaly mě také výborné fyzioterapeutky a fyzioterapeut našeho syna, kteří mi mé postřehy mohli okomentovat na základě jejich zkušeností, kteří mi rádi dovysvětlili i nějakou teorii.
Někdo řekl, že lidský mozek se vyvíjí mezi lidskými mozky a tak jsem ráda, s jakými vysoce kvalifikovanými odborníky jsem se setkávala a setkávám.
Chtěla jsem si dostudovat fyzioterapii, ale u nás to dálkově nejde. Zároveň vím, že nemám moc času a vím přesně, co se potřebuji naučit a co si chci dostudovat a asi by se mi nechtělo ztrácet čas něčím, co nepotřebuji, nepotřebuji být někým posouvána či někoho kopírovat. Mám své postřehy a otázky, na které hledám odpověď a se studiem něčeho konkrétního se vždy vyjeví něco dalšího a tak jsem lapena a stále studuji a studuji a hledám odborníky, kteří mi mohou pomoci se znalostmi, informacemi a zkušenostmi, které hledám.
Hodně mě zajímá nervová soustava jako taková a tím se zabývám poslední 3 roky. Začalo to tím, že jsem chtěla přijít na princip “emoční” spasticity, protože nikdo mi na to neuměl odpovědět a ani fyzioterapeuti nevěděli co s tím. (MBS FM a Movement Lesson s tím pomáhají). A od toho jsem plynule přešla k záchvatové činnosti a věřím, že najdu i neurologa, který si vyslechne mé postřehy a otestuje je.
Nejsem rychlokvaška, lidským organismem se vlastně zabývám přes 40 let.
A teď by se hodilo dát sem fotky certifikátů, že? Víte, to bych musela fotit, hodit do PC apod… A že se to dělá a je to profesionální? No, co už s tím nadělám. Byly mi dány nějaké schopnosti a nějaké mi dány nebyly a to ty prezentační. Znám toho více než jsem schopna odprezentovat a než jsem ochotná tomu věnovat čas. Věřím, že dobrá práce se dokáže šířít i organicky.
S láskou,
Iveta
PS: pár fotek s mým největším učitelem a také je tam i Mia Segal, která vyučuje Feldenkrais metodu již 60 let či Nancy Aberle.
Jak posílit konkrétní svaly?
Rodiče dětí s postižením často slyší, že jejich dítě má nějaký sval silnější a jiný zase slabší a tak je nutné posílit ten slabší sval. A jak to udělat, aby to bylo efektní?
Už slyším, jak ti, co mě znají, si říkají „Iveta, MBS Feldenkrais praktik bude posilovat nějaké svaly?“.
Ne, nebude. Silné a slabé svaly jsou podle toho, jak se hýbeme, jak se hýbou naše děti. Pohyb je nadřazený svalům.
Lepší organizací pohybu dosáhneme lepšího zapojování svalů. A organizace pohybu je záležitostí nervové soustavy. Pomalý, vědomý pohyb ve variacích ovlivňuje nervovou soustavu. Jinými slovy pohyb je jazykem mozku.
Pokud to chcete zažít, prožít, pochopit, pak doporučuji individuální lekci nebo skupinovou u kteréhokoli Feldenkrais praktika.
A pokud se mnou, tak na podzim v Jihlavě.
TATÍNKU, JÁ STOJÍM!
V tomto článku popíšu dva případy, v kterých si děti zlepšily stoj s MBS Feldenkrais metodou. Také popíšu to, že není dítě jako dítě, že se stoj nemusí učit jen ve stoje, že občas je problém jinde. Nejdříve dám reference a v závěru, jak jsem s dětmi pracovala a v čem se lišily.
Tělo a mysl nejde odpojit. Vše je pohyb, i myšlení, a proto kromě motorické dovednosti si všimněte, co referovala maminka o myšlení, o tom jak její dítě nově zvládlo situaci.
6ti leté dítě poprvé samo udělalo podřep, což je velmi náročná činnost a poprvé nepožádalo maminku o pomoc, ale rozhodlo se situaci řešit samo. Takto vypadají změny po FM. A mohou přijít i měsíc po nějaké intenzivce.
„… toto ti musim napisat: X. sa uci trochu po byte s 3-bodovymi barlickami. Dnes siel popri stene s madlom, a s niecim sa tam na stene hral (ma tam take skrinky na otvaranie,chyti sa madla,a druhou rukou moze otvarat skrinku). Barlicku mal nejako postavenu-no a spadla mu. Takze sa musel dat do podrepu, a druhou rukou sa drzat,a 1 rukou dvihat tu barlicku. Stala som blizko,keby padal ze ho chytim. No ale to bola paradna podivana. 3-bodova barlicka ma dole tie 3 nozicky, takze on si ju chytil za 1 z 3 noh, a potom ju musel nejako vo vzduchu obratit a druhou rukou sa drzat madla aby nespadol. Zapichol si ju jemne o brucho, oprel o madlo, aj mu spadla 1x,ale bol uzasny – vobec sa nezacal hnevat ani kricat pomoz mi ,bol uplne perfektny ako si to sam v tej hlavicke naplanoval ako ju otacat ,kedze ju naopak zdvihal,a potreboval chytit rucku barlicky, a pritom sam nespadnut,a postavit ju,chytit sa a ist dalej, no paradny bol tak sa tešim aky je šikovny “
A druhá zpětná vazba:
“Ahoj Ivetko, F. (manžel) takhle nasel vcera X, jak stoji u postele.povidal podivej tatinku ja stojim.jak ma krasne natazene nohy.to je super.dekujem ti.”
Obě děti se učí stát, chodit. To první. To první potřebuje dostat rovnováhu, naučit se s ní pracovat, síla zespodu mu jde. Rovnováhu jsem zlepšovala při naší poslední intenzivce především v sedě. Asi si teď říkáte “Rovnováhu v sedě a dítě si to přenese do stoje?!” Divné? Ne není, tak to je. Dokonce i maminka si všimla, že v sedě začíná balancovat. Líbilo se mi, když si toho všimla a hned se mě ptala, zda já taky.
To druhé, je úplně jiný případ. To, nevědělo, že má nohy. Dítě, které když postavíte a dáte mu oporu, tak bude střídat nohy, ale skutečně nechodilo a skutečně nestálo. Toto je nutné umět rozlišit, protože dle toho se nastaví ten správný učební process (nebo fyzioterapeutický, pokud jde o fyzioterapii).
Je možné, aby dítě, které s oporou stojí nebo nějak přejde, aniž by vědělo, že má nohy? Ano, je to možné, ale aby se dítě mohlo skutečně postavit a skutečně chodit, potřebuje sílu zespodu a potřebuje vědět o svých nohách. Při poslední intenzivce jsem zjistila, že dítě vůbec nevědělo o svých nohách. Maminka potvrdila, že to slyšeli už u fyzioterapeuta a i kranio-sakrálního terapeuta. No, když to řekl kranio a zatím to nespojil, tak jsem si říkala, co já s tím, jestli se mi povede tam to povědomí dostat. Povedlo, protože už během intenzivky se dítě začalo častěji a častěji stavět samo. SAMO, protože tak se to děje po MBS Feldenkraisově metodě. A není nad to, když to dítě řekne samo rodičům, že stojí. Dítě jsem učila tu podstatu v sedě a dokonce i přes ruce. Dva motoricky podobné stavy a každý měl ten chybějící dílek jinde.
Učte děti nové věci na úrovni, kde jsou schopné se nové dovednosti naučit. I prof. Kolář dá sportovce do nižších poloh, pokud je chce něco naučit. Nějaký detail zakomponovat.
Pokud se chcete dozvědět o Feldenkraisově metodě více, tak navštivte Feldenkrais praktiky (bohužel jen Praha a Třinec) nebo se můžete také zúčastnit mých MBS Feldenkrais seminářů pro rodiče dětí s postižením. Toto není metoda, která se dá načíst nebo technicky zaškolit. Toto je metoda, kterou je nutné zažít a prožít.
Nejbližší možnost základních seminářů je Jihlava 28. – 29. 9. 2018. Pozvánka zde.
Proč jsem vytvořila semináře pro rodiče zde
O cyklu seminářů zde.
Pro reference klikněte na štítek reference vpravo. Měla bych je častěji doplňovat.
Další info o MBS Feldenkraisov metodě na facebooku.
FB stránka MBS Feldenkraisova metoda
kliknutím přejdete na FB stránku
FB skupina pro rodiče dětí s postižením: Feldenkrais pro děti ČR a SR kliknutím přejdete na skupinu
Pohybový gurmán!?!
Pohybovým gurmánem se stává každý při lekci Feldenkrais metody. Vychutnává si pomalý, klidný, jemný, vědomý pohyb, objevuje své tělo a vnímá souvislosti, kterých si nikdy nevšimnul. Objevuje sám sebe, vytváří si lepší a i nový obraz o sobě samém.
Je to rozdíl jako mezi vychutnáním špalíčku sýra, který doprovází spousta pohybu v těle a velmi tenkého plátku, který položíte na jazyk a vše se zpomalí, pohybu je minimálně a gurmán má možnost procítit teplotu, texturu, vychutnat vůni a všechny chutě a má pocit, že nic lepšího neexistuje. Sýr se rozplývá na jazyku.
Jak se sýr rozplývá na jazyku, tak si pohybový gurmán uvědomuje své tělo.
Na obrázku můžete vidět, jak se vnímáme – postava uprostřed a jak na obraz o nás samých působí Feldenkrais pohyb – postava vpravo, kdy člověk pozná více míst svého těla. Například dítě s těžkou DMO může vnímat jen pusu nebo k tomu přerušovanou čáru, která představuje páteř. Co neznáme, to nepoužíváme. Pokud se chcete dozvědět více, dozvědět se, co to je Feldenkrais pohyb, tak máte možnost na seminářích
v Brně 27. 5. 2017
v Praze 10. 6. 2017
pozvánky zde, přihlášení na e-mail mbsfeldenkrais(zavináč)gmail.com