Ahoj, velmi mě zajímá vše, co Iveta prezentuje kolem FM, ale vidím často,že mi jde více teorie, než praxe. Ale teď mám dojem, že se mi něco podařilo a nedá mi to, abych to nenapsala. Vesměs poslední dobou nevím, jak bezprostředně se synem pracovat, aby to nebylo moc vykonstruované. Moje starší dcera si malovala prstovými barvami a nechala je na stole. Malý si jich všiml, chvíli jsme to s nimi zkoušeli, on nedokáže pořádně rozšroubovat kelímek s barvou, ani zlehka vést čáru po papíře, ťupká zprudka prstem do papíru,až mám strach, že si ublíží a to je vše. Pak mě napadlo, že budeme obtiskávat dlaň na papír. Synovi dělá problém otočit úplně ruku dlaní vzhůru, ale dokázal to alespoň zčásti. Já jsem zkusila se ruky nedotýkat, jenom štětcem se dotýkat jednoho prstu po druhém. A teď: zkusila jsem to hrozně pomalu a jemně, prstík po prstíku jsem pomaloučku barvila a světe div se, držel, zíral na ruku, usmíval se, slyšela jsem ho dýchat a i mě to v tu chvíli bavilo. Pak jsem mu pomaloučku vedla ruku a obtiskávali jsme na papír. Prostřídali jsme obě ruce a asi tři barvy, všechno stále jemně a pomalu a on byl stále koncentrovaný, úplně soustředěný, občas se uchechtl. Dokonce, když štětec byl na konkrétním prstu, tak byl schopen některými prsty izolovaně (!!) pohnout. A já jsem si říkala, tak tohle je ono! Vše tak pomalu, aby si to mozek mohl vzít, vše tak jemně, aby nebyl přehlcen vjemy a byl schopen vnímat jen ten konkrétní vjem. A ještě ke všemu nás to bavilo. Nešlo o to samotné obtiskávání, ale o způsob, jakým jsme to provedli. Já se většinou nepídím po tom, jestli to nebo ono přinese hned nějaký výsledek, vesměs je to moje zkušenost, že žádná práce s dítětem neukáže výsledek hned. Ale později v průběhu dne jsem se na něj koukla, jak sedí a hraje si a musela jsem se kouknout znovu, protože seděl nějak jinak, vlastně v té pozici už dříve býval, ale teď seděl s nějakou větší lehkostí, lépe se opíral o ručičku, byl jiný, neměl tak kulatá záda, on neseděl ve W, ale na patách a pak dokonce se posunoval trochu dopředu tak, že v sedě kolébavým pohybem sunul kolínka dopředu, ale všechno tak přirozeně a s lehkostí. Omlouvám se za rozvláčnost, třeba ten můj román někomu pomůže. Také je fakt, že mě ten přístup fascinuje a když někde něco zafunguje, tak mi to nedalo a musela jsem to napsat.
maminka Jana R.

Na tomto semináři jsme pracovali s pánví, ale zároveň jsem vysvětlovala principy učení a práci s nerovovou soustavou.
Se svolením maminky, referenci maminka napsala ve FB skupině Feldenkrais pro děti ČR a SR.